Ahoj 😊
Jmenuji se Alena Bartoníčková.
Už od dětství jsem měla ráda sport a také se zapojovala občas i do soutěží, ať už ve střelbě nebo ve voltiži, což je spojení gymnastiky a tance na koni. Pak přišlo období posiloven a to mě na nějaký čas uchvátilo. Cvičila jsem 4-5x v týdnu. Trenér mě zkoušel přemluvit do soutěže. Zřejmě mi scházel dostatek exhibicionismu, tak zůstalo jen u toho cvičení 😊. Pravidelně jsem cvičila aerobic a chodila na tanec společenský i moderní a účastnila se soutěží. Někdy úspěšně, někdy neúspěšně. V té době mi přišla do života jóga asi poprvé. Některé pomalejší lekce mne ale moc nenaplňovaly. Byla jsem hodně aktivní a milovala turistiku a cyklistiku, ale vše jen rekreačně. Postupem času jsme s manželem vychovali dvě skvělé děti a i ty vedly ke sportu. Dcera tanec a syn fotbal, společně pak kolo, lyže, milujeme běžky a i chodit pěšky a nebo lézt ferraty.
Já vůbec miluji pobyt i pohyb spojený s přírodou.
S nástupem aerobiku a po té prvními lekcemi power jógy, jsem se začala zajímat i o to, jak může být lektorka zadýchaná, když je to „jen“ takové protahování. Zpočátku jsem lekce navštěvovala a také si zkoušela praktikovat doma podle dostupných materiálů. V životě jsem si prošla také těžkým obdobím, ze kterého mi zůstala bolavá záda. A právě kdysi bolavá záda mi „dala dohromady“ právě a hlavně jóga. Ani jsem si neuvědomovala, že mne „ladila“ i vnitřně. Začala jsem vnímat, že nejde jen o cvičení a opakování asán.
A pak mne vlastně rodina „nakopla“ a já si úspěšně udělala lektorské zkoušky. Pravidlo nikdy není pozdě se potvrdilo.
Vše do sebe krásně zapadalo a já přišla na to, že to není jen o zapocení se a zpevněné postavě, ale o nalezení sama sebe, svého vnitřního štěstí. A toto poselství ráda předávám dál, jako jsem se tomu naučila já od svých učitelů. Za což jim tímto moc děkuji.
Dřív jsem se snažila mít vlastní praxi každý den. Dnes praktikuji několikrát v týdnu podle vlastních pocitů. Většinou ráno. Někdy to je pár pozdravů slunci, někdy jde o intuitivní sestavu ásan, někdy třeba jen stoj na hlavě nebo chvilka meditace. Každý den mám ale svůj ranní rituálek, kdy se napojím na svůj dech, který jen tak chvíli pozoruji a s vděčností vnímám tu pravidelnost. Pak pozdravím Slunce i třeba jen tak na dálku a za vše poděkuji. Za vše, co mám, za to, co si můžu dovolit, cítit, být…
Jóga není jen o „cvičení“ ásan, je to cesta poznání, poznání sebe sama. Děkuji, že jdu touto cestou. Je to cesta mého sebe/poznání. Každá praxe, každá lekce mne učí a posouvá. Jsem za to nesmírně vděčná.
Budu ráda, když se spolu uvidíme, třeba zrovna na mé lekci.
Veřejné lekce vedu buď ve skupinách v sále, ve firmě, případně u vás doma ať už je to lekce soukromá nebo on-line.
Těším se na vás. A pokud se neuvidíme na společné lekci, i tak mějte krásný a spokojený život. Nehoňte se za štěstím, každý jej máme v sobě. Jen jej objevit. Přeji krásnou cestu sebe/nalezení.
Namaste 🙏
Nama (poklona) as (já) te (ty/tobě)
Klaním se ti – tradiční pozdrav, vzdání díků svým učitelům