Wim Hof

Do života mi přišel někdy před 3 lety, cca v roce 2019. Až? Proč ne dřív? Také bych někdy chtěla napsat, že je to neskutečně dlouho let. Ale proč by na tom záleželo? Komu? Je přeci důležitější, že vůbec a jestli stále a pořád. Tak své ego umlčím, aby přestalo tlačit na rekordy a termíny a jsem ráda, že vůbec. A jak to vlastně začalo?

Viděla a slyšela jsem o něm někde od známých a tak jsem začala googlit. Ještě, že toho velkého a chytrého bráchu máme. Začala jsem si o něm číst a na sociálních sítích se o něm dalo najít také několikero příspěvků. Ale nějak mne to nelákalo vyzkoušet. Co mne pak ale napadlo, když měl manžel padesátiny? Dala jsem mu kurz od Wim Hofem proškoleného žáka. Šlo o seznámení se s metodou a následným zakončením ponorem v ledové vodě. Dozvěděla jsem se, že metoda je dobrá i na zdraví a psychiku. A to mne nadchlo. To by potřeboval. Kdo taky ne, v dnešní uspěchané době.  Ale možná jsem měla velké očekávání a manžel na to nebyl připraven, možná i díky sebekontrole. Prý se mu během těch 3 minut v ledové vodě promítl celý život. A tak šla metoda na chvíli k ledu a to doslovně. Pak jsem měla možnost jet s partou děvčat do Mumlavy. Moc mne to zaujalo a já se připojila. Jely jsme auty k Mumlavskému vodopádu. Cestou se mi honily hlavou různé myšlenky a nebyla jsem si jistá, jestli to dokážu a jestli vůbec chci něco takového, bez přípravy otužování. Evička je ale zkušená průvodkyně a vše mi vysvětlila. Ostatní děvčata už byla podruhé. Důležité bylo nejprve hluboké dýchání a pak se vodě odevzdat. Při svlékání bylo asi nejhorší stát bosýma nohama na kamenech. Pak ale přišlo dýchání a následný vstup do vody. Vše šlo kupodivu tak automaticky a nenásilně. Byla jsem překvapená tou lehkostí. Dokonce jsem tam vlezla dvakrát, potřebovala jsem prostě ještě fotografii. Neskutečný zážitek. Ve vodě jsem byla chvíli, ale úplně celá. Měla jsem obrovskou radost, která byla podpořená příjemnými pocity až euforie.

Ale jen na několik měsíců. Jak končilo léto, lákal mne stále napuštěný bazén. Chodila jsem každé ráno před prací na pár chvil. Začala jsem pravidelněji dýchat podle metody Wima Hofa. Cítila jsem se vždy moc dobře. Také manžel se ke mně přidal. Pak přišla zima a já stále pokračovala v koupání. Už to ale nebylo plavání, ale pobyt se postupně zkrátil na 3 max. 5 minut. Šlo to skvěle až do Vánoc, kdy jsem onemocněla covidem. Po pravdě, trochu mne to zaskočilo. Myslela jsem si, že mne to nepotká. Ale právě asi musela přijít tato lekce, abych si uvědomila a vždy byla pokorná. S pokorou vše přijímat. Možná ale i díky otužování jsem měla velice lehký průběh a nebýt ztráty chuti a čichu a jednoho a půl dne proleženého s chřipkovými příznaky, ani bych nevěděla, že jej mám. Trvalo ale chvíli, než jsem znovu zkusila jít do studené vody. Byl to až březen, kdy si mne to zavolalo a já jela s manželem a taťkou k vodě. Byl tam ještě led. Vše proběhlo kupodivu velice příjemně. A tak jsem byla zase zpět. Studenou vodu doporučuji. Je ale určitě dobré si o tom něco přečíst a nebo se zúčastnit školení a rozhodně nechodit do studené vody NIKDY sám.

Tak ať vás ta studená voda vždy osvěží a přináší jen samé dobré pocity.