Jóga není jen cvičení a protahování
Kde můžeme společně praktikovat
Jóga je taková hra a poznávání sebe sama
H-centrum
je třeba rezervace – lekce je plná, ale někdy se místečko uvolní a tak sleduj stránky centra
H-centrum
i tady je třeba rezervace, ikdyž ranních ptáčat moc není a většinou se najde místo i pro tebe
A co ještě
Office jóga – zatím mám lekci 1x týdně na přání. Třeba se otevřu další možnosti.
Jógové výlety
Potkávat se na podložce kdekoli…
Máš-li zájem, napiš, domluvíme se, kam příště pojedeme.
Terapie pohybem
Pohyb je důležitý. Hýbat se je prostě nutnost. Bez pohybu se naše tělo stane něčím, co se možná tělu podobá, ale nefunguje jak má. Možná ze začátku ano, ale s věkem se vše ukáže.
Miluju pohyb a hlavně ten v přírodě. Ať už je to procházka, tůra, cyklistika, lezení po skalách, běžky a nebo právě praxe jógy, vše mě naplňuje radostí, radostí z pohybu.
Tatry – Kriváň
Výšlap na Kriváň byl taková výzva. Kdo prý nebyl na Kriváni, jako by nebyl. A tak jsme se taky vypravili. Vyrazili jsme ráno, počasí bylo celkem dobré. Podle předpovědi měly přijít odpoledne bouřky.
Ferrata
Co je ferrata? Zajištěná cesta na skále pomocí lan a úchytů. Umožňuje lezení i lidem, kteří nejsou horolezci. Mám to ráda, dostat se na vrchol a pak se podívat kolem, na tu krásu všude. Jsem ráda, že jsem ukázali krásu ferrat i svým dětem. Jsem ráda, že i ony mají pohyb a sport rády. Jsem také ráda, že jsme dokázali i několik přátel vzít na zajištěné trasy ferrat. Dokonce i na motorkářské dovolené jsme si udělali několikrát výšlap, respektive zdolali jsme taky nějakou tu ferratu.
Běžky
Jako malá jsem je neměla ráda. Bylo to ale asi i tím, že jsem neměla kvalitní běžky ani oblečení a nikoho, kdo by byl běžkami posedlý a nakazil mě taky. A tak trvalo několik let, než mě „nakazil“ manžel a já si je zamilovala taky. A jsem ráda, že se snad povedlo i děti „nakazit“. Ale každý si musí najít tu svojí cestu, běžkařskou nebo jakoukoli jinou svoji cestu.
Já třeba miluji, jak si protáhnu tělo, jak rozproudím energii a vyčistím hlavu. Nejsem typ, co si zapne hodinky a sleduje data. Mám ráda, když si dám do těla, ale když vidím něco hezkého, zastavím a kochám se nebo fotím. Na běžkách mám ráda i to, že můžu jít s manželem, sama spolu s mojí skvělou parťačkou Sheyllinkou nebo s partou kamarádů. Sheyllinka se občas veze v batohu nebo ji mám v náručí. Nestihala by nám z kopce a nebo když už je trasa moc dlouhá. Jinak má ale vytrvalost :-).
Můj kardiovaskulární systém jásá a svaly se budují, endorfiny se v těle rozlévají, je to prostě nádhera.
A co je skvělé, na běžky se dá vyrazit kdykoli, i v jakékoli fyzické kondici. Stačí prostě jít. Někdy to jsou běžky, někdy možná „pěšky“, ale každopádně to je pohyb, který mám také moc ráda.
Já a motorka
Už když jsem byla malá, měli jsme doma motorku. Nějak mi prostě patří do života.
Taťka mě vozil už jako maličkou. Miloval jízdu na motorce, byl to pro něj takový relax, způsob meditace. Já se stala řidičkou bohužel až v době, kdy on už na motorce nemohl jezdit. Ještě nějakou dobu jsem věřila, že se jeho zdravotní stav a kondice zlepší, ale bohužel už to nestačilo na to, abychom se spolu projeli. A tak jezdím, ale bohužel bez tebe taťko. Ale vím, že to vidíš. Díky za vše…
Koně
…co říct? Nádherné a ušlechtilé zvíře. Jsem nesmírně vděčná, že nás život zavedl do Kladrub nad Labem a já tak měla možnost prožít část života s koňmi. Byl to jen zlomek mého života, ale krásně načasováno.
V Kladrubech jsem se naučila nejen jezdit na koni, ale i Voltyžování. Měli jsme družstvo, které bylo složené ze tří sester a jednoho kluka. Byla to skvělá a šikovná parta. Účastnili jsme se i soutěží ve voltyži a nebo putovního tábora. Jsem moc ráda, že právě Jirka, který s námi trénoval, je dnes současný ředitel Kladrubského hřebčína. Kdo jiný, než právě on, který zde vyrůstal, kterého tatínek vedl a vše kolem koní učil.
